Křídla smutku

Po tragické ztrátě manželky a matky se otec, v podání Benedicta Cumberbatche, a dva synové snaží znovu najít pevnou půdu pod nohama. Jejich zármutek však dostává zcela konkrétní podobu – obrovskou vránu, která se stává neodbytným společníkem v jejich domově i myslích. Působivě stylizovaný thriller o smutku, rodinném poutu a naději, která i přes svou křehkost přetrvává.

Film se noří do intimního prostoru jedné rodiny v okamžiku největší křehkosti, po ztrátě matky a manželky. V tomto citlivém období se zármutek neprojevuje jen skrze slzy nebo mlčení, ale nabývá znepokojivé podoby ve chvíli, kdy do domácnosti vstupuje obrovská vrána. Není to pouze symbol nebo metafora, ale živoucí přítomnost, která je temná, nejednoznačná a neodbytná. Režisér Dylan Southern zpracovává látku s důrazem na poezii každodennosti, vnitřní svět postav a zvláštní napětí mezi realitou a fantazií. V hlavní roli otce podává silný výkon Benedict Cumberbatch. Vizuálně výrazný film balancuje na hranici surreálního rodinného dramatu a psychologického portrétu. Téma truchlení je zde uchopeno s pochopením pro absurditu i ticho, které může následovat po ztrátě. Vrána nedává jasné odpovědi, ale je přítomná – ovlivňuje vztahy a stává se jak děsivým vetřelcem, tak paradoxním spojovatelem. Křídla smutku nabízí lidský, vrstevnatý příběh o tom, jak v bolesti hledáme nové významy. Připomíná, že i v temnotě může existovat naděje.

Režisér Dylan Southern přistoupil k adaptaci novely Maxe Portera s hluboce osobním motivem. Vlastní zkušenosti se ztrátou blízkých v dospívání mu poskytly citlivou optiku, skrze kterou uchopil Porterův text jako katalyzátor emocí, pro něž často chybí jazyk. Southern se vědomě vyhýbá lineárnímu vyprávění či známým „fázím smutku“. Výsledkem je příběh, kde se bolest mění v úlevu a zároveň přináší naději.