Dalajláma ve filmu Moudrost štěstí
Nový film švýcarských a amerických tvůrců Moudrost štěstí zachycuje zatím poslední dalajlámovo účinkování v celovečerním dokumentu. Letos devadesátiletý duchovní vůdce Tibetu se na vrcholu devíti mimořádně náročných desetiletí, kdy se od čtyř let ocitl v centru pozornosti celého světa, zamýšlí, jak najít rovnováhu mezi tisíciletými tibetskými buddhistickými tradicemi a současnými hodnotami naší globalizované společnosti. Ta se podle něj snaží překonat násilí a války a stojí na pokraji ekologického kolapsu. Výkonnými producenty filmu, který vstoupí do kin 15. května, je herec a dlouholetý dalajlámův student Richard Gere a režisér oceněný cenou Emmy Oren Moverman. Snímek Moudrost štěstí vznikl v režii švýcarského dua Barbary Millerové a Philipa Delaquise, za kamerou stál světově uznávaný fotograf a kameraman Manuel Bauer.
Ukázku z filmu najdete ZDE.
„Biologicky vzato mají všichni společenští tvorové smysl pro komunitu. Bez komunity nedokáže přežít jediná lidská bytost. Proto bychom měli vytvořit svět, v němž všech osm miliard lidí je jednou společnou lidskou komunitou. Jsme bratři a sestry – lidstvo,“ říká ve filmu Moudrost štěstí Dalajláma.
Kameraman snímku Manuel Bauer dalajlámu začal fotoaparátem dokumentovat už v roce 1990, kdy ho fotil přímo v severoindické Dharmasale pro účely výstavy Tibetská kultura na cizí půdě. Barbara Millerová je oceňovaná dokumentární režisérka. Ve filmovém průmyslu pracuje od roku 2000, kdy se podílela na vzniku dokumentu režiséra Christiana Freie Válečný fotograf, který byl nominován na Oscara. Na svém kontě má více než dvě desítky uznávaných dokumentů pro švýcarskou televizi Schweizer Fernsehen i filmová plátna zaměřených na výrazná a často rezonující témata. Mezi nimi například snímek Zakázané hlasy o ženách, které se nebály postavit diktaturám, Sex na internetu či Vagína (#Female Pleasure). Právě poslední jmenovaný snímek se stal nejúspěšnějším dokumentárním filmem ve Švýcarsku a v roce 2019 nejúspěšnějším švýcarským dokumentem na světě.
Působení čtrnáctého dalajlámy alias Tändzina Gjamccho v čele tibetských buddhistů trvá déle, než trvala vláda královny Alžběty II., ve dvou letech byl rozpoznán za reinkarnaci 13. dalajlámy, vysvěcen byl jako čtyřletý chlapec v paláci Potála ve Lhase. Vzdělání získal ve všech čtyřech tradičních školách buddhismu, ale i v historii, astrologii a jiných vědách. Plnou odpovědnost vyplývající z funkce převzal v šestnácti letech. Letos 6. července oslaví 90 let. V roce 1950 do Tibetu vpadla Čínská lidová osvobozenecká armáda a dalajláma se byl o devět let později nucen uchýlit do exilu v indickém městě Dharmasala, do roku 2011 zde byl hlavou Ústřední tibetské správy.
Dalajlámova schopnost soucitu dlouhodobě fascinuje i kameramana snímku Manuela Bauera. „Dalajláma přistupuje ke všem lidem, ke všem živým bytostem, se stejnou úctou. S velkou disciplínou vstává každý den v půl čtvrté ráno a praktikuje analytickou meditaci, ve které se trénuje v rozpoznávání svých emocí během několika vteřin a jejich nasměrování na něco pozitivního. Vždy se snaží prozkoumat svou motivaci a dbá na to, aby všechny jeho myšlenky a činy vedl soucit. Soucit je nejdůležitějším základem našeho soužití,“ uvádí Bauer.
Filmaři dostali povolení natáčet v prostorách dalajlámova sídla v Indii a s pomocí indického filmového štábu připravili detailně propracovanou scénu. Speciální kamerové příslušenství tvůrcům umožňovalo vést s dalajlámou osobní rozhovor, zatímco kamera zachycovala jeho přímý pohled do objektivu. Podle režisérky Barbary Millerové z dalajlámovy osoby vyzařuje aura tepla a lásky, je docela přímý, přístupný a vždy se rád zasměje. Snímek na velkém plátně rekapituluje dalajlámovy poznatky a postřehy k tématu 21. století. „Dalajláma nás provází filmem a ptá se, jak si můžeme my, ,moderní‘ lidé navodit klidnou mysl a pocity štěstí navzdory všem stresům každodenního života, nejistotám, které přináší například klimatická krize, nebo úzkostem způsobeným probíhajícími válkami. Právě ta lehkost mysli nám pomáhá vytvářet mír a spravedlnost navenek, což nám umožňuje spojit se,“ říká režisérka Barbara Miller.
Film vznikl v produkci společností Das Kollektiv Für Audiovisuelle Werke a Mons Veneris Films.