Ať vejde ten pravý

Ponuře krásný upírský film. 

Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka…
Ať vejde ten pravý je krásnou hrůzostrašnou pohádkou. Film nasáklý krví i láskou nabízí silný příběh s nadpřirozenými prvky, sugestivní podívanou s poetickou výtvarnou stránkou a skvělými hereckými výkony.
V duchu severské naturalistické tradice a podle předlohy bestselleru Johna Ajvida Lindqvista natočil švédský herec a režisér Tomas Alfredson /1965/ svůj v pořadí čtvrtý snímek Ať vejde ten pravý, promítaný na festivalu v Rotterdamu a oceněný švédskou národní cenou pro nejlepší film. Tomas Alfredson pochází ze slavné umělecké rodiny (je bratrem herce a režiséra Daniela Alfredsona, synem herce a režiséra Hanse Alfredsona, který hrál například v Bergmanově Hanbě /1968/). Snímek je svou ponurou atmosférou blízký temným filmům autorského filmaře Roye Anderssona.
„Titul, který vyvolá velký rozruch mezi fanoušky hororu a uměleckých filmů, je nádherně hrůzostrašný švédský upíří film Ať vejde ten pravý“. (The Times)
„Ona je vším, čím on není. Ona je vzhůru, když on spí; on je bázlivý, ona statečná; ona je tmavá, on je blondýn. Ona je vším, co on by potřeboval k přežití. Jsou opačnými stranami jedné mince“. (T. Alfredson o hlavních postavách filmu Eli a Oskarovi)